ZDRAVÍM VŠECHNY, KTEŘÍ SEM ZABLOUDILI I PŘESTO, ŽE SE TU NIC NEDĚJE :)
PŘESUNUL JSEM OBSAH TOHOTO BLOGU DO POZNÁMEK MÉHO ÚČTU FACEBOOK.
WWW.FACEBOOK.COM/JUMANO
přímo na poznámky ZDE
TAK MŮJ POBYT VE FRANCII PROSÍM OD TEĎ SLEDUJTE TAM. ČASEM TAM PŘESMĚRUJU I ADRESU epica.kvalitne.cz
neděle 18. října 2009
pondělí 28. září 2009
U Maxima
Tak tady teď zrovna bydlím. Já vím, žádná krása, ale mám vlastní pokoj a hlavně je to situované v překrásném městečku (předměstí) Saint-Cloud. Je mi tam moc dobře.Sice se mi tu úspěšně daří i po týdnu zabloudit, což je nepříjemné zvlášť kvůli tomu, že je to tu samý kopec, ale aspoň si zasportuju na kole.
Následně jen malý výběr zdejších kouzelných baráčků:
středa 23. září 2009
Nestíhám psát!
Velice se omlouvám že vás tady takhle zanedbávám, pokusím se polepšit a psát častěji.
Tak to vezmeme pěkně popořádku.
V sobotu, 12. září, jsem byl pozván na noční piknik. Ale ne tak ledajaký. Sešli jsme se na Pont des Arts, což je pěší můstek mezi Louvrem a Francouzským institutem. Je mi strašně líto že jsem v té době neměl funkční foťák. Objednal jsem si z Německa nový ale přišel až dnes, takže do včerejšího dne nemám žádný vlastní důkazní materiál :) pár fotek se ovšem najde od ostatních.
Piknik byl tedy na mostě. Tu atmosféru bych vám přál. Nejednou se naprosto cizí kolemjdoucí zastavili na pokec, několikrát si někdo potřeboval půjčit vývrtku a vždy to skončilo seznamovačkou.
Následně přikládám alespoň nějaké obrázky z googlu. Nelze to ovšem srovnat s tím, jak to vypadá v noci, když všechno svítí, včetně Eifelovky v dáli.
Baštili a povídali jsme si asi do jedenácti, když náhle někdo prohlásil že bychom mohli rozjet na bytě karaoke. Přemístili jsme se tedy do garzonky kluka, jehož jméno si zrovna opravdu nevybavím. Měl tam dokonce klávesy, určitě tušíte jak jsem z toho byl nadšený. Musím si tu najít nějaké piano, na které budu chodit hrávat.
Domů jsme se s Fredericem dostali někdy před šestou ráno. Bylo nám totiž strašně líto odejít před jednou, abychom stihli poslední metro.
Kliknutím na fotku vpravo se vám otevřou fotky z toho večera. Je tam i jedno dosti trapné video našeho pěveckého snažení.
Přesuňme se tedy urychleně dál na neděli, kdy jsem po důkladném dopoledním spánku poprvé navštívil Montmartre a Sacre Coer. Tam se pořád něco děje. Hned u vchodu do parku pod kostelem mě odchytil černoch a než jsem se vzpamatoval z jeho rázného pozdravu tak už jsem měl na malíčku navléklou smyčku z bavlnek. Samozřejmě že jsem ho přesvědčoval že ať z toho, co zrovna dělá, vznikne cokoli, já to prostě nekupuju.
Koupil jsem to :)
Vyrobil mi na místě mi moc hezký náramek a ukecal jsem ho z dvaceti euro na pět. Řek jsem si že je moc příjemný a šikovný, tak co bych ho za to neodměnil.
Po návštěvě chrámu a poslechu nejrůznějších muzikantů jsem se přesunul do městečka Montmartre, kde jsem na rohu spatřil mladíka v klobouku, jak si nevinně brnká na kytárku, zpívá Johnnyho Cashe a usmíva od ucha k uchu. Nedalo mi to, musel jsem zastavit a poslouchat. Už u něj na patníku (obrubníku) seděl další hoch, který se od něj taktéž nemohl odtrhnout. Seděli jsme tam takhle asi po dobu pěti písniček, než jsme se všichni tři dali do řeči. Netrvalo dlouho a přehazovali jsme si kytaru jako horkou bramboru. Byl to dokonalý večer plný vlastní muziky a nových přátelství.
Pan kytarista je z Holandska, jmenuje se Leslie a domluvili jsme se, že půjdeme v následující pondělní večer na setkání couchsurfing, které se každý týden ve stejný den a čas pořádá v centru Paříže. Pozval jsem i Rumunku Andreu, se kterou jsem se seznámil na pikniku na mostě.
Chudák holka mě na místě v baru málem zabila, protože to nemohla najít a psala a prozváněla a já ji to z důvodu přílišného hospodského hluku nebral. Můj trapný telefon totiž při zapnutém zvuku nevibruje. Scéna ale trvala jen několik málo vteřin. Z ničeho nic se na mě usmála a už to bylo dobré :)
Součástí večera byl kvíz, při kterém jsme se měli seznámit s dalšími lidmi. Přidaly se k nám tři Britky, se kterýma jsem ale prohodil jen několik málo základních seznamovacích informací, protože veškerou mou pozornost po svém pozdním příchodu požadovala Andrea. Holka lehce bláznivá, ale moc milá a hlavně pohostinná. Následující týden jsem totiž strávil v jejím bytě v Clichy.
Dalším milníkem mého zdejšího putování byla středeční rozlučková párty, na kterou mě pozval Pierre. Loučila se jeho kamarádka Solène; odjela do Bordeaux. Zapovídali jsme se a mě najednou napadlo, že určitě má bicykl, který se ji možná nebude chtít tahat s sebou. Trefa do černého, ovšem s tím, že si ho musím vyzvednout hned následující ráno, protože odpoledne už bude pryč.
Vzal jsem si tedy půl dne volna a pro kolo si zajel do předměstí situovaném na druhém konci Paříže. Slečna se mnou ale už bohužel moc nepočítala, zřejmě se loučila ještě pěkně dlouho a alkohol způsobil své. Byla ve firmě, rozloučit se s kolegy a já si počkal asi hodinu a půl. No zkrátka, přijela, šíleně se omlouvala a drátěného veterána mi předala za symbolickou cenu deseti euro.
Pokračujme dále... tolik toho už snad být nemůže. O pátečním večerním pikniku před Eiffelovkou se zmíním jen několika málo slovy. Napsal mi Leslie, že se tam chystá s těma Britkama, které jsme potkali v pondělí, a já jsem se samozřejmě mile rád přidal. Chudák Leslie nechal kytaru doma, aby nemusel hrát, když to dělá celé dny pro peníze, ale já jsem samozřejmě nezklamal. Svoji kytaru jsem měl pohotově s sebou a nakonec byl rád, že jsme si mohli zabékat. Neuvěřitelný efekt měla má interpretace písně I'm Yours od Jasona Mraze. Seběhla se mládež ze všech stran, nestačil jsem se divit. Když mi došly slova, tak najednou spustil černoušek stojící za mnou a začal verbálně improvizovat. Píseň jsme protáhli ze tří na deset minut a bylo to úžasné. Kéž by z toho bylo video.
A tak se nám večer zase nečekaně protáhl do dvou do rána, což byl pěkný hazard vzhledem k tomu, že jsme měli následující sobotní ráno stihnout vlak do Normandie. Výlet naplánovala Andrea a z pro mě nepochopitelných důvodů nepřizvala nikoho jiného než Leslieho a mě :)
Zaplatila jízdenky a dokonce počítala s tím, že nás pozve na oběd, který byl mimochodem luxusní a typicky francouzský. To jsem ji už ovšem nedovolil a nenápadně pod stolem podstrčil 20 euro.
Byl to nádherný den. Do oběda jsme se váleli na pláži a dokonce okusili ledové vlny Atlantiku. Snad budou nějaké brutálně nekvalitní fotky a video z mobilu.
No, tak představte si že už se snad blížíme konci. Zbývá jen jedna věta k nedělní rozlučkové schůzce s Andreou. Poseděli jsme opět na Montmartru před Sacre Coerem s lahvinkou vína a povídali si o všem možném a nemožném.
O mém přemístění do nádherného předměstí Saint-Cloud k mému novému kamarádovi Maxime napíšu až příště.
Tak to vezmeme pěkně popořádku.
V sobotu, 12. září, jsem byl pozván na noční piknik. Ale ne tak ledajaký. Sešli jsme se na Pont des Arts, což je pěší můstek mezi Louvrem a Francouzským institutem. Je mi strašně líto že jsem v té době neměl funkční foťák. Objednal jsem si z Německa nový ale přišel až dnes, takže do včerejšího dne nemám žádný vlastní důkazní materiál :) pár fotek se ovšem najde od ostatních.
Piknik byl tedy na mostě. Tu atmosféru bych vám přál. Nejednou se naprosto cizí kolemjdoucí zastavili na pokec, několikrát si někdo potřeboval půjčit vývrtku a vždy to skončilo seznamovačkou.
Následně přikládám alespoň nějaké obrázky z googlu. Nelze to ovšem srovnat s tím, jak to vypadá v noci, když všechno svítí, včetně Eifelovky v dáli.
Baštili a povídali jsme si asi do jedenácti, když náhle někdo prohlásil že bychom mohli rozjet na bytě karaoke. Přemístili jsme se tedy do garzonky kluka, jehož jméno si zrovna opravdu nevybavím. Měl tam dokonce klávesy, určitě tušíte jak jsem z toho byl nadšený. Musím si tu najít nějaké piano, na které budu chodit hrávat.Domů jsme se s Fredericem dostali někdy před šestou ráno. Bylo nám totiž strašně líto odejít před jednou, abychom stihli poslední metro.
Kliknutím na fotku vpravo se vám otevřou fotky z toho večera. Je tam i jedno dosti trapné video našeho pěveckého snažení.
Přesuňme se tedy urychleně dál na neděli, kdy jsem po důkladném dopoledním spánku poprvé navštívil Montmartre a Sacre Coer. Tam se pořád něco děje. Hned u vchodu do parku pod kostelem mě odchytil černoch a než jsem se vzpamatoval z jeho rázného pozdravu tak už jsem měl na malíčku navléklou smyčku z bavlnek. Samozřejmě že jsem ho přesvědčoval že ať z toho, co zrovna dělá, vznikne cokoli, já to prostě nekupuju.
Koupil jsem to :)
Vyrobil mi na místě mi moc hezký náramek a ukecal jsem ho z dvaceti euro na pět. Řek jsem si že je moc příjemný a šikovný, tak co bych ho za to neodměnil.
Po návštěvě chrámu a poslechu nejrůznějších muzikantů jsem se přesunul do městečka Montmartre, kde jsem na rohu spatřil mladíka v klobouku, jak si nevinně brnká na kytárku, zpívá Johnnyho Cashe a usmíva od ucha k uchu. Nedalo mi to, musel jsem zastavit a poslouchat. Už u něj na patníku (obrubníku) seděl další hoch, který se od něj taktéž nemohl odtrhnout. Seděli jsme tam takhle asi po dobu pěti písniček, než jsme se všichni tři dali do řeči. Netrvalo dlouho a přehazovali jsme si kytaru jako horkou bramboru. Byl to dokonalý večer plný vlastní muziky a nových přátelství.
Pan kytarista je z Holandska, jmenuje se Leslie a domluvili jsme se, že půjdeme v následující pondělní večer na setkání couchsurfing, které se každý týden ve stejný den a čas pořádá v centru Paříže. Pozval jsem i Rumunku Andreu, se kterou jsem se seznámil na pikniku na mostě.
Chudák holka mě na místě v baru málem zabila, protože to nemohla najít a psala a prozváněla a já ji to z důvodu přílišného hospodského hluku nebral. Můj trapný telefon totiž při zapnutém zvuku nevibruje. Scéna ale trvala jen několik málo vteřin. Z ničeho nic se na mě usmála a už to bylo dobré :)
Součástí večera byl kvíz, při kterém jsme se měli seznámit s dalšími lidmi. Přidaly se k nám tři Britky, se kterýma jsem ale prohodil jen několik málo základních seznamovacích informací, protože veškerou mou pozornost po svém pozdním příchodu požadovala Andrea. Holka lehce bláznivá, ale moc milá a hlavně pohostinná. Následující týden jsem totiž strávil v jejím bytě v Clichy.
Dalším milníkem mého zdejšího putování byla středeční rozlučková párty, na kterou mě pozval Pierre. Loučila se jeho kamarádka Solène; odjela do Bordeaux. Zapovídali jsme se a mě najednou napadlo, že určitě má bicykl, který se ji možná nebude chtít tahat s sebou. Trefa do černého, ovšem s tím, že si ho musím vyzvednout hned následující ráno, protože odpoledne už bude pryč.
Vzal jsem si tedy půl dne volna a pro kolo si zajel do předměstí situovaném na druhém konci Paříže. Slečna se mnou ale už bohužel moc nepočítala, zřejmě se loučila ještě pěkně dlouho a alkohol způsobil své. Byla ve firmě, rozloučit se s kolegy a já si počkal asi hodinu a půl. No zkrátka, přijela, šíleně se omlouvala a drátěného veterána mi předala za symbolickou cenu deseti euro.
Pokračujme dále... tolik toho už snad být nemůže. O pátečním večerním pikniku před Eiffelovkou se zmíním jen několika málo slovy. Napsal mi Leslie, že se tam chystá s těma Britkama, které jsme potkali v pondělí, a já jsem se samozřejmě mile rád přidal. Chudák Leslie nechal kytaru doma, aby nemusel hrát, když to dělá celé dny pro peníze, ale já jsem samozřejmě nezklamal. Svoji kytaru jsem měl pohotově s sebou a nakonec byl rád, že jsme si mohli zabékat. Neuvěřitelný efekt měla má interpretace písně I'm Yours od Jasona Mraze. Seběhla se mládež ze všech stran, nestačil jsem se divit. Když mi došly slova, tak najednou spustil černoušek stojící za mnou a začal verbálně improvizovat. Píseň jsme protáhli ze tří na deset minut a bylo to úžasné. Kéž by z toho bylo video.
A tak se nám večer zase nečekaně protáhl do dvou do rána, což byl pěkný hazard vzhledem k tomu, že jsme měli následující sobotní ráno stihnout vlak do Normandie. Výlet naplánovala Andrea a z pro mě nepochopitelných důvodů nepřizvala nikoho jiného než Leslieho a mě :)
Zaplatila jízdenky a dokonce počítala s tím, že nás pozve na oběd, který byl mimochodem luxusní a typicky francouzský. To jsem ji už ovšem nedovolil a nenápadně pod stolem podstrčil 20 euro.
Byl to nádherný den. Do oběda jsme se váleli na pláži a dokonce okusili ledové vlny Atlantiku. Snad budou nějaké brutálně nekvalitní fotky a video z mobilu.
No, tak představte si že už se snad blížíme konci. Zbývá jen jedna věta k nedělní rozlučkové schůzce s Andreou. Poseděli jsme opět na Montmartru před Sacre Coerem s lahvinkou vína a povídali si o všem možném a nemožném.
O mém přemístění do nádherného předměstí Saint-Cloud k mému novému kamarádovi Maxime napíšu až příště.
pátek 11. září 2009
Hi Frederic! :D
Tak jsem zase zpět! Strávil jsem u Pierra jen jednu noc, což jsem tak trochu nečekal. Sice mě ve středu upozorňoval že můžu zůstat jen dvě noci, ale nečekal jsem že měl na mysli dvě konkrétní noci, a to na čtvrtek a na pátek. No nebudu vás tím unavovat, každopádně tam z nějakého důvodu přes víkend nemůžu být. No říkal jsem si že to bude v pohodě, že zas napíšu pár mailů a smsek a někdo se mě určitě ujme. A asi už tušíte... ono nic!
Kdyby nebylo Frederica, který mi okamžitě odepsal že se k němu můžu vrátit, tak bych snad opravdu šel hledat penzion nebo nějakou útulnou krabici pod mostem.
Problém je jen v tom, že se tohle nedá řešit v ten den, kdy člověk chce přespat. Chce to dopředu.
A stejně, od 21. mám slíbenou cimru u nějakého fešáka jménem Maxime. Předtím to prý nejde, že má domluvený schůzky :)
No, a pak, na říjen, se mi už snad konečně podaří sehnat něco dlouhodobějšího. Mám se slečnou jménem Lorraine rozjednané místo v bytě její babičky, která bude jen ráda když na ni někdo dohlédne, nakoupí, uklidí a někdy třeba i uvaří. Je tu ale ještě jedna zájemkyně, takže to nemám jisté. Dále tak trochu doufám že mi přenechá na druhou polovinu září svůj byt jeden pár, který odjíždí na Filipíny. Tak že bych jim na to "dohlédnul" :)
Promiňte jestli vás tímto nudím, ale rozebírám to tady aby jste viděli co všechno je a není přes couchsurfing možné :)
Včerejší večer s Pierrem byl famózní, a to jsme jen seděli na pivku. Ve středu bude rozlučkový večírek jedné jeho kamarádky, která se stěhuje z Paříže na venkov, tak si ani nechci představit jaké se tam budou dít věci, když už jsme se ve třech nasmáli jako blázen. Hráli jsme nejdřív Poker, pro mě premiéra, a pak Bang!, karetní hra z divokého západu, kterou Pierre shodou okolností znal. Ten kluk zná vůbec pomalu všechno. Je neuvěřitelně sečtělý a neustále mi tlačí do hlavy svoje chytrosti. Až je to někdy unavující, ale alespoň nikdy nestojí řeč :)
Frederic jde dnes tancovat Salsu, ale vzhledem k tomu, že nevím co bych tam dělal bez holky a hlavně s absolutní neznalosti tohoto tance, tak si udělám hezký večer doma. Navíc jsem byl poslední tři večery s Pierrem a hlava mi z naších nekonečných rozhovorů duní ještě teď :) Lidskou společnost už tedy alespoň pro dnešek nepotřebuji.
Kdyby nebylo Frederica, který mi okamžitě odepsal že se k němu můžu vrátit, tak bych snad opravdu šel hledat penzion nebo nějakou útulnou krabici pod mostem.
Problém je jen v tom, že se tohle nedá řešit v ten den, kdy člověk chce přespat. Chce to dopředu.
A stejně, od 21. mám slíbenou cimru u nějakého fešáka jménem Maxime. Předtím to prý nejde, že má domluvený schůzky :)
No, a pak, na říjen, se mi už snad konečně podaří sehnat něco dlouhodobějšího. Mám se slečnou jménem Lorraine rozjednané místo v bytě její babičky, která bude jen ráda když na ni někdo dohlédne, nakoupí, uklidí a někdy třeba i uvaří. Je tu ale ještě jedna zájemkyně, takže to nemám jisté. Dále tak trochu doufám že mi přenechá na druhou polovinu září svůj byt jeden pár, který odjíždí na Filipíny. Tak že bych jim na to "dohlédnul" :)
Promiňte jestli vás tímto nudím, ale rozebírám to tady aby jste viděli co všechno je a není přes couchsurfing možné :)
Včerejší večer s Pierrem byl famózní, a to jsme jen seděli na pivku. Ve středu bude rozlučkový večírek jedné jeho kamarádky, která se stěhuje z Paříže na venkov, tak si ani nechci představit jaké se tam budou dít věci, když už jsme se ve třech nasmáli jako blázen. Hráli jsme nejdřív Poker, pro mě premiéra, a pak Bang!, karetní hra z divokého západu, kterou Pierre shodou okolností znal. Ten kluk zná vůbec pomalu všechno. Je neuvěřitelně sečtělý a neustále mi tlačí do hlavy svoje chytrosti. Až je to někdy unavující, ale alespoň nikdy nestojí řeč :)
Frederic jde dnes tancovat Salsu, ale vzhledem k tomu, že nevím co bych tam dělal bez holky a hlavně s absolutní neznalosti tohoto tance, tak si udělám hezký večer doma. Navíc jsem byl poslední tři večery s Pierrem a hlava mi z naších nekonečných rozhovorů duní ještě teď :) Lidskou společnost už tedy alespoň pro dnešek nepotřebuji.
čtvrtek 10. září 2009
bye Frederic :'(
Včera jsem se tedy už podruhé sešel s Pierrem. Jeho kamoš Guillaume ale bohužel nepřišel. Měli jsme hrát karty, ulítávají si na Pokeru. Nikdy jsem to nehrál tak jsem se těšil že se něco přiučím. Snad to vyjde dnes. Já je na oplátku zase naučím Bang! Kdo zná, ví, kdo nezná, pozná :)
Ráno jsem se odstěhoval od Frederica (pozor, včera večer, když jsem si ho přidával na facebooku, tak jsem ho napsal s "que"... Frederique.. tak mě upozornil že to je pro holku.. no stane se :)
Bylo mi líto ten parádní byteček opustit, ale chtěl jsem předejít tomu, že bychom si začali lézt na nervy; a to by se dostavilo hodně brzy, věřte mi, i když by mi to on sám asi nikdy neřekl. Anglicky opravdu rozumí velmi dobře, slovní zásobu má, ale jaksi to ze sebe nedokáže dostat. Ale nechci ho škatulkovat jako introverta, třeba se mezi francouzskými kamarády chová úplně jinak.
No každopádně bylo dost náročné se sbalit, měl jsem opravdu co dělat, protože jsem si minulý týden ve sportovním centu Decathlon docela zařádil a utratil přes 4000. Kufr váží skoro 40 kilo a já jsem se rozhodl že ho prostě nechám v práci, abych se mohl, jak jsem již řekl včera, volně přesouvat. Nikomu tady vadit nebudu, máme tu docela zabordelený sklad a moje bágly tam zapadnou jak kdyby patřily do výbavy :)v tomhle domě jsem bydlel prvních 10 dní. Škoda že jsem to nevyfotil vevnitř, já trouba. Ani tohle není moje foto, ale stažené z internetu. Věděli jste že si takhle můžete na maps.google.com projít spoustu míst na světě? A brzy i Prahu!
Frederic - nezapomenutelné dva týdny v parádním bytečku v Puteaux
středa 9. září 2009
Týden první
Zdravím všechny doma!
Tak už mám za sebou víc jak týden v Paříži a zatím mi vše vychází. Úžasné zjištění je, že jsou tu lidé opravdu spolehliví. Předem jsem rozeslal skoro 100 emailů na serveru couchsurfing.org, kde lidé nabízejí nocleh zdarma, pokud mají volnou postel či gauč a zájem se seznámit s cestovateli ze všech koutů světa.
Nemá asi smysl vám zde vyjmenovávat památky, které jsem již navštívil. Většina z vás Paříž jistě už poznala dávno předemnou a ví, že se toto místo nedá popsat slovy. Centrum jsem zatím navštívil dvakrát na kole, které mi půjčil kamarád Frederik, u kterého jsem doposud bydlel. Poprvé to bylo neuvěřitelně vrzušující a město mne nabíjelo pozitivní energií.
Bohužel, podruhé, což bylo minulý víkend v neděli, se mi jaksi začalo stýskat po rodině a po kamarádech. Přitom byl tak nádherný den, ale možná právě proto mi bylo líto, že ho nemůžu strávit se svými nejblizšími.
Nebudu se tady ovšem litovat, je mi úžasně. Jen chci aby jste věděli že na vás na všechny myslím.
A navíc, dnes večer poprvé poznám partu Pařížanů. Včera jsem se setkal s Pierrem, u kterého snad budu nějakou dobu bydlet. Povídali jsme si víc jak hodinu na náměstí kancelářské čtvrtě "La Défense" (mazec, vůbec nemusíte jezdit do New Yorku, tohle mi vzalo dech) a rovnou mě pozval na dnešní sraz s jeho nejlepšími kamarády, tak jsem zvědavý, jací budou.
Ještě pár slov k tomu, jak mě tady přijali. Mnohým z vás jsem to už vyprávěl, ale pro úplnost mého výkladu to shrnu ještě jednou. Příjezd jsem si pečlivě naplánoval již dopředu. Sice pozdě, ale přece jsem se přihlásil na server couchsurfing.org a kontaktoval lidi bydlící v okolí mého pracoviště. Z té stovky se jich ozvalo asi 20 a z toho pět nebo šest mne přijalo s otevřenou náručí. Jeden člověk mě ovšem potěšil mimořádně. Jmenuje se Yass a slíbil mi, že mě vyzvedne z 30km vzdáleného letiště. Vysvětlil mi že ho prostě baví jezdit autem a být mojí první spojkou s touto světovou metropolí. Zajímalo by mě jestli by do toho šel kdybych Paříž už znal :)
A nejen to! Bez váhání mě zatáhl do Japonské čtvrti a pozval na Sushi a další asijské dobrůtky. O placení nechtěl ani slyšet, vytasil kartu a bylo to. Přitom je to mladší kluk než já a dle jeho povídání žádný majlant nevydělává. Prostě pohostinnost par excellence :)
Po jídle mě zavezl k Frederiqueovi, který se zrovna vracel z Rockového koncertu a rovnou se chystal na dovolenou. Odjezd měl naplánovaný na šestou ráno, takže mě jen urychleně ubytoval, vrazil klíčky do ruky a šli jsme spát. Připomínám, nikdy předtím jsme se neviděli. Ten člověk mi přenechal svůj byt na základě jednoho emailu a krátkého seznámení tváří v tvář. No chápete to? Jen škoda že moc nemluví anglicky. Včera se vrátil a jediné co jsem se o jeho cestě dozvěděl bylo to, že letěli se Skyeurope a zpátky si museli koupit novou letenku společnosti Air France. Snad tu první platil Visou a peníze se mu vrátí.
No myslím že by to mohlo pro začátek stačit. Držte mi palce ať mi vyjde ubytování u Pierra, mám se tam dnes večer stěhovat ale ještě vůbec nevím jak to provedem. Navíc jeho matka vůbec nebyla nadšená z toho, že by u nich měl bydlet cizí člověk, a tak zatím povolila jen dvě noci. Snad si s paní Kanikiovou (tak se orpavdu jmenují :D) padnu do noty a budu moct zůstat déle. Nedovedete si totiž představit můj kufr. Už jsem uvažoval že ho prostě budu mít v práci, abych se mohl svobodněji přesouvat pralesem velkoměsta.
Jirka
Tak už mám za sebou víc jak týden v Paříži a zatím mi vše vychází. Úžasné zjištění je, že jsou tu lidé opravdu spolehliví. Předem jsem rozeslal skoro 100 emailů na serveru couchsurfing.org, kde lidé nabízejí nocleh zdarma, pokud mají volnou postel či gauč a zájem se seznámit s cestovateli ze všech koutů světa.
Nemá asi smysl vám zde vyjmenovávat památky, které jsem již navštívil. Většina z vás Paříž jistě už poznala dávno předemnou a ví, že se toto místo nedá popsat slovy. Centrum jsem zatím navštívil dvakrát na kole, které mi půjčil kamarád Frederik, u kterého jsem doposud bydlel. Poprvé to bylo neuvěřitelně vrzušující a město mne nabíjelo pozitivní energií.
Bohužel, podruhé, což bylo minulý víkend v neděli, se mi jaksi začalo stýskat po rodině a po kamarádech. Přitom byl tak nádherný den, ale možná právě proto mi bylo líto, že ho nemůžu strávit se svými nejblizšími.
Nebudu se tady ovšem litovat, je mi úžasně. Jen chci aby jste věděli že na vás na všechny myslím.
A navíc, dnes večer poprvé poznám partu Pařížanů. Včera jsem se setkal s Pierrem, u kterého snad budu nějakou dobu bydlet. Povídali jsme si víc jak hodinu na náměstí kancelářské čtvrtě "La Défense" (mazec, vůbec nemusíte jezdit do New Yorku, tohle mi vzalo dech) a rovnou mě pozval na dnešní sraz s jeho nejlepšími kamarády, tak jsem zvědavý, jací budou.
Ještě pár slov k tomu, jak mě tady přijali. Mnohým z vás jsem to už vyprávěl, ale pro úplnost mého výkladu to shrnu ještě jednou. Příjezd jsem si pečlivě naplánoval již dopředu. Sice pozdě, ale přece jsem se přihlásil na server couchsurfing.org a kontaktoval lidi bydlící v okolí mého pracoviště. Z té stovky se jich ozvalo asi 20 a z toho pět nebo šest mne přijalo s otevřenou náručí. Jeden člověk mě ovšem potěšil mimořádně. Jmenuje se Yass a slíbil mi, že mě vyzvedne z 30km vzdáleného letiště. Vysvětlil mi že ho prostě baví jezdit autem a být mojí první spojkou s touto světovou metropolí. Zajímalo by mě jestli by do toho šel kdybych Paříž už znal :)
A nejen to! Bez váhání mě zatáhl do Japonské čtvrti a pozval na Sushi a další asijské dobrůtky. O placení nechtěl ani slyšet, vytasil kartu a bylo to. Přitom je to mladší kluk než já a dle jeho povídání žádný majlant nevydělává. Prostě pohostinnost par excellence :)
Po jídle mě zavezl k Frederiqueovi, který se zrovna vracel z Rockového koncertu a rovnou se chystal na dovolenou. Odjezd měl naplánovaný na šestou ráno, takže mě jen urychleně ubytoval, vrazil klíčky do ruky a šli jsme spát. Připomínám, nikdy předtím jsme se neviděli. Ten člověk mi přenechal svůj byt na základě jednoho emailu a krátkého seznámení tváří v tvář. No chápete to? Jen škoda že moc nemluví anglicky. Včera se vrátil a jediné co jsem se o jeho cestě dozvěděl bylo to, že letěli se Skyeurope a zpátky si museli koupit novou letenku společnosti Air France. Snad tu první platil Visou a peníze se mu vrátí.
No myslím že by to mohlo pro začátek stačit. Držte mi palce ať mi vyjde ubytování u Pierra, mám se tam dnes večer stěhovat ale ještě vůbec nevím jak to provedem. Navíc jeho matka vůbec nebyla nadšená z toho, že by u nich měl bydlet cizí člověk, a tak zatím povolila jen dvě noci. Snad si s paní Kanikiovou (tak se orpavdu jmenují :D) padnu do noty a budu moct zůstat déle. Nedovedete si totiž představit můj kufr. Už jsem uvažoval že ho prostě budu mít v práci, abych se mohl svobodněji přesouvat pralesem velkoměsta.
Jirka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
